Kořeny zapuštěné v kamenité zemi
V srdci Moravy, tam, kde se kopce vlní jako hřbety spících obrů... Právě zde, v této líhni talentů a v tomto drsném, a přece tak lyrickém kraji, se 7. ledna 1955 začal psát příběh Oldřicha Františka Krajíčka.
Tento příběh není pouhým životopisem. Je to sága o hledání, o věrnosti, o materiálu a o světle. Je to příběh chlapce, který se narodil do světa, kde se hodnota člověka měřila tvrdostí dlaní a přímostí slova. Jeho životní cesta, která se vine přes sedm desetiletí, je důkazem toho, že umění není únikem od reality, ale jejím nejhlubším pochopením.
Formování umělecké duše
Vyrůstat v padesátých a šedesátých letech na vesnici znamenalo být součástí koloběhu přírody. Pro malého Oldřicha to byl svět plný vizuálních podnětů. Barvy měnících se ročních období, struktura dřeva na starých plotech, rezavé železo odložených zemědělských strojů – to vše byly lekce estetiky.
SUPŠ Uherské Hradiště (1976–1980)
Skutečný zlom nastal na legendární uměleckoprůmyslové škole. Pod křídly profesorů Jana Gajdoše a
Jana Blažka se formoval jeho rukopis – pevný, ale citlivý, schopný detailu i velkorysé zkratky.
Umění v dobách proměn
Syrovost reality
Po absolutoriu pracoval jako aranžér v obchodním domě Prior a později jako výtvarník v JZD. Tato zkušenost zbavila jeho tvorbu jakéhokoliv akademismu. Jeho Valašsko není Valašskem z muzeí; je to Valašsko žité. V mezičase skicoval a maloval syrovou krajinu, stroje a unavené, hrdé lidi.
Valašský Názor
V roce 1990 stál u zrodu sdružení "Valašský názor". Nešlo o folklórní skanzen, ale o postoj k životu a tvorbě. Skupina chtěla ukázat, že i v regionálním umění může být světová kvalita. Pod Krajíčkovým vedením sdružení vzkvétalo, vrcholem byla výstava v Senátu Parlamentu ČR v roce 2000.
Alchymie tvorby
Jeho doménou je krajinomalba a zátiší. Pracuje s olejem i akrylem. Jeho oleje jsou šťavnaté, hluboké, plné vrstev. Jeho akryly jsou dynamičtější, zachycují okamžitý vjem. Krajíček však není jen malířem. Jeho potřeba formovat hmotu ho přivedla k sochařství, kde dřevo a kov mění v organické, živé tvary.
Předávání ohně
"Ne každý z mých žáků se stane profesionálním malířem, ale všichni si odnesou něco cennějšího – citlivost."
Poslední dekádu svého života zasvětil výchově nové generace na ZUŠ ve Zlíně. Předává dětem nejen řemeslo, ale i onen "Valašský názor" – poctivost k práci a odvahu být sám sebou. Tento dialog mezi generacemi je tím, co udržuje umění živé.
Milníky života a díla
| Rok / Období | Událost | Význam |
|---|---|---|
| 1955 | Narození ve Hvozdné | Počátek sepětí s valašskou krajinou. |
| 1976–1980 | Studium SUPŠ Uherské Hradiště | Formování uměleckého názoru. |
| 1984 | První samostatná výstava (Vizovice) | Vstup na veřejnou uměleckou scénu. |
| 1990 | Založení sdružení "Valašský názor" | Návrat k tradicím a řemeslu. |
| 1995 | Výstava "Valaši konečně v Praze" | Průlom regionálního umění. |
| 2000 | Výstava v Senátu ČR | Národní uznání. |
| 2015–dosud | Pedagog na ZUŠ Zlín | Předávání zkušeností dětem. |
| 2025 | Odkaz autora | Retrospektivní výstava a zachování díla. |